Snění je zrádné?

2. listopadu 2012 v 21:16 | Jaňuš
Už dlouho jsem se neozvala.
Lidé mají sny. Za život si toho přejeme spoustu - věci, nereálné situace. Jsou ale naše sny opravdu nereálné? Možná čekáte článek ve stylu tajemného a úžasného prostředku a snad i nového kultu k získání všeho, co chcete - super skvělé Tajemství, ale ne, to opravdu propagovat nechci. I já patřím k věčným snílkům, přeju si spoustu věcí, ne jen materiálních, ale hlavně sním o tom, co jednou budu dělat, v čem se mi bude dařit, co chci dokázat. Ano, co chci, to je lepší výraz. Zatím to přání je, ale já věřím, že se z něj stane můj cíl. Proč by člověk jinak vůbec mohl snít? Proto, aby se mu nic nesplnilo? Můj názor je takový, že člověk nesní zbytečně. Ono nestačí jen věřit, že vám štěstí spadne samo do klína a vy pro to nehnete ani prstem. Člověk musí věřit především v sebe. Sobě a tomu, že zvládne, cokoliv si zamane. Každý chceme něco jiného a každý máme jiné priority, ale všichni musíme pro to svoje štěstí dělat co nejvíc - pracovat na něm, snažit se a nepolevit. Nejhorší je, když někdo dělá jen to, co musí a nechce. Nebo když nedělá vůbec nic. Lidské snění musí být opodstatněné.
Připojuji vlastní fotku z letošní Velké Pardubické, na které jsem měla to štěstí poprvé v životě být. Byla to krása.
 

Moje super dovolená

25. srpna 2012 v 0:35 | Jaňuš
Prázdniny jsou krásný čas a k nim patří samozřejmě dovolená. Jaká byla ta moje? Žádná.
Bohužel vzhledem k okolnostem jsem už druhým rokem doma bez dovolené. Letos jsem věřila, že už to opravdu vyjde a odjedu aspoň na pár dnů někam aspoň pod stan, ale nevyšlo to. Já jsem ale věčná optimistka (i když melancholická) a věřím, že za rok někam odjedu. :) Vím, věřit nestačí. Udělám pro to maximum.
Jaká je ale moje vysněná dovolená? Je jich hned několik. V první řadě bych se chtěla podívat do krásných měst Evropy. Zbožňuju Paříž, Řím, Florencii, Londýn. Paříž - historie, nákupy, kavárny, bagety, móda, umění. Dokonce jsem měla období, kdy jsem se tam chtěla natrvalo přestěhovat, ale francouzsky toho moc neumím (i když to by nebyl jediný problém :D). V Itálii jsem byla jen kdysi u moře, ale ne v těhle historických městech. Jak já miluju tu atmosféru zapadlých uliček (ne těch špinavých :D) v Římě, tu volnost, romantiku. A nakonec Londýn. To je prostě úžasné město. Měla jsem to štěstí, že tam už jsem se podívala a byla jsem naprosto uchvácená. Je tam toho tolik! Tolik vjemů, pocitů, staveb, lidí, památek, věcí, co jsem ještě neviděla. Opravdu se nedá srovnat, když si prohlédnete fotky/zkouknete televizi s tím, když tam opravdu jste. Musela jsem vypadat jak Alenka v říši divů, ale já jsem byla opravdu v úžasu :D. Na Londýn mám spoustu vzpomínek, nějaký článek vyhradím jen jemu :).
Kromě Evropy je mým snem ''obyčejná'' dovolená u moře. Sbalit si kufr, odjet a na nic nemyslet. Válet se na pláži, koupat se v moři, relaxovat. Pro někoho je to každoroční nuda, pro mě by to byla příjemná změna :).
Tím největším snem je ovšem procestovat mnohem vzdálenější země. Ráda bych navštívila Nový Zéland, ale ze všeho nejvíc chci vidět Jižní Ameriku. To je kapitola sama pro sebe. Jednou je uvidím - Amazonský prales, Venezuelu, a to všechno. Jednou se dočkám.
Jaká je vaše vysněná dovolená?

Očista

23. srpna 2012 v 23:34 | Jaňuš
Tento článek už lze považovat za opravdový (2.) začátek tohoto blogu. Trvalo mi dva dny, než jsem smazala všechny články a povedlo se. Nyní můžu začít znovu. :)
Překvapilo mě, jak málo se za dobu mojí nepřítomnosti změnilo. Jistě, máme tu nový facebook, staré icq a jejich propojení s blogem. To bych považovala za tu méně příznivou změnu. Blog celkem ztrácí na anonymitě. Já bych si tu svou ale ráda zanechala :). Pořád tu ale jsou blogy typu ''deníček'' (což bude zřejmě i můj případ :D) atd. Přiznám se, že blog jako takový mi nechyběl, ale psát články a číst si ostatní blogy mě opět baví.
Jelikož lidé, co četli můj dřívější blog už sem zřejmě nezavítají (je to dlouhá doba), tak se vám aspoň zhruba představím. Rozhodla jsem se psát sem články o životě. Co víc vám mám slibovat? Baví mě psát a doufám, že to někoho bude bavit číst :). Takže pro vaší představu mi je 17 let a zbytek se dozvíte právě čtením článků.
 


Jedeme dál?

23. srpna 2012 v 11:56 | Jaňuš
Více než 2 roky jsem ''neblogařila'' a přemýšlím nad návratem.
Co se týče toho, co tu bylo, tak články postupně mažu. Blog mám od roku 2006 a ano, byly to sice vzpomínky, ale na druhou stranu, byly to také někdy podivné výlevy puberťačky a zvláštní okopírované blbosti. Nic tu nenechám. Nechme minulost minulostí a soustřeďme se na přítomnost. Ráda bych začala nanovo, jinak než dřív. Pokud to tu někoho bude bavit, budu ráda.

Dobrá tedy

22. srpna 2012 v 23:39 | Jaňuš
Už jsem se dlouho neozvala, že? :)
Přicházím sem znovu s velkou prosbou - podívejte se na tento blog (ačkoli není můj) a zanechte komentář. Díky.

Možná, že se také vrátím? Kdo ví.